|
EUTHANASIA LYRICS
"Nazí A Mrtví" (1997 Demo)
1. Pán Loutek
2. Osud Nevrátí
3. Shoøels V Jejím Tìle
4. Nazí A Mrtví
1. Pán Loutek
My�lenky jsou ty tam.
Z úvah tvých zbyl jen dým.
Kde teï jsou soudy tvé.
U� nejsi pánem svým.
Pouta citù jsi zpøetrhal.
Svìdomí tvé je pryè.
Ve smrti lidí nevinných
zkou�í� nalézt k nebi klíè.
Bohové jsou zatmìním,
tvé du�e zjizvené.
Bohové jsou prokletím,
tvé mysli bezcitné.
Pán Loutek dobøe zná,
kdy má pì�cem táhnout,
a �e král má vzadu stát.
Cizí krev na tvých rukou
je jen jeho práce,
on v�ak èistý zùstává.
Bohové jsou nezvìstní,
svùj �ivot prohrává�.
Vìèné bude prokletí
èinù tvých - umírá�.
2. Osud Nevrátí
Strhals v�echna pouta, minulost ne��astnou.
Uzavøel ses brzy, tvùj �ivot stal se jen hrou.
Prochází� se po stezkách u� dávno ztracených.
Realitu nepozná�, chyby nejsou vrozený.
Zná� je zná� jsou tvý, kdo tohle závidí.
Tvoji drahou matku krutý osud k sobì chtìl.
Ve ztraceném ráji spí, marnì bys ji hledat �el.
Vidìl si poprvé, jak �ivot z tìla odchází.
Tì�ká nemoc pøi�la k ní, co osud vzal u� nevrátí.
Ví� osud nevrátí, tvou matku nevrátí.
Dál spoután sílou krásnejch snù.
Dé�� oplakává du�i mou.
U� znám brány dávnejch �ivotù.
Stesk v�dycky bere sílu mou.
Jsou èerné rù�e vybledlé
Andìl - symbol na�ich osudù
sténá na køehkých schodech nebeských,
vím, �e pøed pravdou se nejde skrýt.
Dál spoután sílou krásnejch snù.
Dé�� oplakává du�i mou.
U� znám brány dávnejch �ivotù.
Stesk v�dycky bere sílu mou.
Zranìnej jak dítì, co pøestalo se smát.
S ka�dou nocí, co pøichází zaèíná� se hroznì bát.
Vymyslel sis vlastní svìt, vládne v nìm jen doufání.
Tvoje matka nevstane, nesmyslné èekání.
Ví� osud nevrátí, tvou matku nevrátí.
3. Shoøels V Jejím Tìle
Èeká� na svou chvíli,
propadls fale�nému chtíèi.
Je to noc zklamaných du�í,
není nic, co tì znièí.
Ti�e spí, �ivotem vonící,
tìlo mladý dcery tvý.
Odsouzená na tvoje høíchy,
na dlouhý minuty �ílený.
Studená samota prochází,
tìlem tvým, tìlem tvým, v�dy� sis to pøál.
Tvoje city ïábel hlídá,
je bezmocná, chce� její tìlo, její dech.
Pøál sis hoøet v jejím tìle studeným,
ka�dý odpor znièit, i kdy� nechce - musí� to mít.
V moøi slaných slz se pøitom utápí,
dìtský hlas, dìtský pláè, dìtský splín.
Pøál sis hoøet v jejím tìle studeným,
ka�dý odpor znièit, i kdy� nechce - musí� to mít.
V moøi slaných slz se pøitom utápí,
dìtský hlas, dìtský pláè, dìtský splín.
Proklíná tì a silnej øev, je tak znièená.
Posílá tì do pekel, kde místo má�.
S no�em teï, se� posel smrti, chce� vidìt krev.
Je to noc zklamaných du�í,
není nic, co tì znièí.
Zatmìní v lebce, brání� svùj chtíè,
slabá se tøese, mlátí� ji víc.
Nervy ti praskly, u� ztrácí svùj dech.
jse� jako zvíøe, chce� poslední výdech.
Proè se� tu dál, kdy� ztuhlá u� je,
nav�dy u� spí, smutek následuje.
Prázdný dùm, kde si zùstal sám a jenom tìlo dcery
tvý tu spí, zdì�ení, kdy� vidí� z její hlavy kapat krev
teï ví�, �e je blí� a blí�, den, kdy tu svou pou� zakonèí�.
Chtìl si hoøet v jejím tìle studeným,
v sobì tolik chlastu, stal ses katem �íleným.
Vìèné ticho v �ilách samotu rozlévá,
zrádnej chtíè zase pøekonal tvoje já.
Chtìl si hoøet v jejím tìle studeným,
kdy� pøi�lo mlhavý ráno, doufals, �e jenom sní�.
Tak si shoøel v jejím tìle studeným
a pøi�el èas, kdys musel jít za ní,
odejít, nav�dy jít za ní.
4. Nazí A Mrtví
V tom �edivém ránu, kdy� jste hledìli na pobøe�í
a kamenné tváøe doufaly, �e nevìøí.
Tenhle ostrov války stal se místem va�ich hrobù
hrdinové strachu, beznadìjných dnù.
Výbuchy byly tak blízko, pøáli jste si hlavnì pøe�ít
strach ovládl my�lenky v�ech, co zùstalo v nás.
Le�eli jste v zákopech, ka�dý cítil postel svou
nazí a mrtví, dýchali jste jen náhodou.
|
|
