|
JINOVATKA LYRICS
"Krasa" (2004)
1. Krasa
2. Pøejde mì smich
3. Co je vic
4. Køižovatka pøani
5. Pøikrovy
6. Zlodìji
7. Hrob
8. Uzeh
9. Jsi zradna
10. Hodina mezi motykou a sekerou
1. Krasa
Krása
Mìsto, mám mì rád.
Moøe, mám mì rád.
Kuøe, mám mì rád.
Stavení, mám mì rád.
Suchar z mìsta v moøi se smáèí.
Kuøe bìhá po stavení
pípá, není k zastavení.
Kráso, má tì rád.
Kráso, má tì rád.
Kráso, má tì rád.
Kráso, má tì rád.
Suchar z mìsta v moøi se smáèí.
Kuøe bìhá po stavení
pípá, není k zastavení.
2. Pøejde mì smich
Pøejde mì smích
Proè není v autì více pák?
Pøejde mì smích až øekneš dost.
Proè není v autì více pák?
Základní slovo není mráz.
Pøejde mì smích až øekneš dost.
Základní slovo není mráz.
Zaèal jsem pravidelnì pít.
Pøejde mì smích až øekneš dost.
Zaèal jsem pravidelnì pít.
Vítr se nemá èeho bát.
Pøejde mì smích až øekneš dost.
Vítr se nemá èeho bát.
3. Co je vic
Co je víc
Propadáš se výš a výš
možná to nevíš, možná víš
že propadáš se výš a výš
vždyť ty sama uvidíš.
Vyhazovali po vìtru papírové draky.
Zkracování provázkù, posouvání tìžišť.
A draci padali zpìt jak kusy mokrých hadrù.
Jeden pøes druhého. Špejle k špejlím. Papír k papírùm.
Co je víc?
Plavání, koupání èi šplouchání?
A jen co odešli, nabírají draci vzduch do plic
a vítr do plachet.
Neèekaná lehkost, nabírání výšky.
Jen stíny pøebìhly po poli a mizí za obzor.
Co je víc?
Chlastání, strádání èi bìhání?
Pøeveliká tíže tíž.
Køíž je jiný, my jsme tíž.
Rychlost klesla, došel proud.
Zbyly vesla, síla plout.
Neznali únavu, spánek a oddech.
Krátili si èas obrušováním hran.
Byli rozhodnutí a snad i blízko cíli.
Pøekraèování limitù, minimalizování chyb.
Co je víc?
Plavání, koupání èi šplouchání?
Kdosi z nich øek´: ,,Už zítra ráno.“
Poslední noc. První den. Srkání z hrnkù.
Máš jméno Všechno nebo Sotva?
Èi – Jednou budem blíž?
Co je víc?
Chlastání, strádání èi bìhání?
Co je?
4. Køižovatka pøani
Køižovatka pøání
Pøání je matkou, otcem je èin.
Pøání je matkou, otcem je èin.
Pøání je matkou, otcem je èin.
Pøed køižovatkou nezatoèím.
Pøed køižovatkou nezatoèím.
Pøed køižovatkou nezatoèím.
5. Pøikrovy
Pøíkrovy
Z pøíkrovù mám strach. Z pøíkrovù mám strach.
Led a sníh, špínu a prach,
ty smetu jedním máchnutím.
Však když se vrstva k vrstvì lepí
zaèíná to právì tím…
Z pøíkrovù mám strach. Z pøíkrovù mám strach.
Není tøeba bruslí! Není tøeba lyží!
Není tøeba šátkù, Není tøeba mašlí!
Je však tøeba køièet ,,Bìda!“ když si slupka k slupce sedá.
Je však tøeba køièet ,,Jeha!“ když si slupka k slupce sedá.
Není tøeba ostnù, Není tøeba hrotù!
Není tøeba pøídí, Není tøeba kýlù!
Není tøeba køížù, Není tøeba slibù!
Není tøeba chutí, Není tøeba svodù!
Je však tøeba køièet ,,Bìda!“ když si slupka k slupce sedá.
Je však tøeba køièet ,,Jeha!“ když si slupka k slupce sedá.
Není tøeba zlomù, Není tøeba náøkù!
Není tøeba strachù, Není tøeba bìsù!
Není tøeba strýcù, Není tøeba otcù!
Není tøeba dìtí, Není tøeba starcù!
Je však tøeba køièet ,,Bìda!“ když si slupka k slupce sedá.
Je však tøeba køièet ,,Jeha!“ když si slupka k slupce sedá.
6. Zlodìji
Zlodìji
Sto stopaøù podél silnic stopy v prachu zanechá
stoprvý v tom horku pil nic, což je slabá útìcha
že mi stopil chladiè s vodou, motor je teï necelý
žíznivce už k møížím vedou, cela ho zcela zocelí.
Kdo si myslí že je tužka, ten se zlomí pøi pádu
nesepíšou s ním protokol o tom smutném pøípadu
kdo si myslí že je kousek, díru v celtì zacelí
a cítíš-li se jak brousek, vybruš klíèe od cely.
Krásné krást je v mládí.
Pravda je ostrý hoch
odnesl co jen moh.
Pláèem koøist zkrápí.
pravda se dojímá
s fízlem se objímá.
7. Hrob
Hrob
Koupil jsem si hrob
Hlubokej šest stop
Abych byl pøipraven
Až pøíjde mùj den.
Ten den už je blíž
Blíž než bych si pøál
Na hrobì je køíž
A co bude dál?
Dál nic není, jen pomalé tlení
Dál nic není, jak èlovìk zcepení.
Dál nic není, žádné posvícení
Dál nic není, konec pøedstavení.
Stejnì všichni v prachu lehnem.
A èervi se rozlezou!
Biè boží, biè boží, biè boží
Je vyžene.
Všichni jednou v prachu lehnem.
A èervi se rozlezou!
Biè boží, biè boží, biè boží
Je vyžene.
8. Uzeh
Úžeh
Do ruda spálený záda
bolestnì probdìlá noc
To léto neznalo soucit
Kdo ví zda jsi o nìj stál
Slunce loupalo nátìr
ze všech plechových støech
A ze tvých snìdých zad
Tenký pruh kùže se sloup.
No tak si, kurva, vzpomeò
Co ti to pøipomíná.
Stáhla jsi suchou kùži
Jak jeden podlouhlý cár
Z balkónu visely dolù
Záclony z našich tìl
Prùvan tì èesal jak bøízu
Ty tøásnì z paží ti bral
Les jak já pøestal se bránit
Les jak já veèer se vzòal.
No tak si, kurva, vzpomeò
Co ti to pøipomíná.
Marné nebes volání
Marné tvoje tázání
Cesta z bažin vedla lesem
Jenž vzplál.
Nìco vím a nìco tuším
Nìco vítr pøines k uším
Sám si hlídej co jsi zasil
A hasil.
Voda jezem uhání
Marné tvoje tázání
Pøed úžehem kùži skrývám
Znám stín.
9. Jsi zradna
10. Hodina mezi motykou a sekerou
|
|
