|
EUTHANASIA LYRICS
"Nazí A Mrtví" (1997 Demo)
1. Pán Loutek
2. Osud Nevrátí
3. Shoøels V Jejím Tìle
4. Nazí A Mrtví
1. Pán Loutek
Myšlenky jsou ty tam.
Z úvah tvých zbyl jen dým.
Kde teï jsou soudy tvé.
Už nejsi pánem svým.
Pouta citù jsi zpøetrhal.
Svìdomí tvé je pryè.
Ve smrti lidí nevinných
zkoušíš nalézt k nebi klíè.
Bohové jsou zatmìním,
tvé duše zjizvené.
Bohové jsou prokletím,
tvé mysli bezcitné.
Pán Loutek dobøe zná,
kdy má pìšcem táhnout,
a že král má vzadu stát.
Cizí krev na tvých rukou
je jen jeho práce,
on však èistý zùstává.
Bohové jsou nezvìstní,
svùj život prohráváš.
Vìèné bude prokletí
èinù tvých - umíráš.
2. Osud Nevrátí
Strhals všechna pouta, minulost nešťastnou.
Uzavøel ses brzy, tvùj život stal se jen hrou.
Procházíš se po stezkách už dávno ztracených.
Realitu nepoznáš, chyby nejsou vrozený.
Znáš je znáš jsou tvý, kdo tohle závidí.
Tvoji drahou matku krutý osud k sobì chtìl.
Ve ztraceném ráji spí, marnì bys ji hledat šel.
Vidìl si poprvé, jak život z tìla odchází.
Tìžká nemoc pøišla k ní, co osud vzal už nevrátí.
Víš osud nevrátí, tvou matku nevrátí.
Dál spoután sílou krásnejch snù.
Déšť oplakává duši mou.
Už znám brány dávnejch životù.
Stesk vždycky bere sílu mou.
Jsou èerné rùže vybledlé
Andìl - symbol našich osudù
sténá na køehkých schodech nebeských,
vím, že pøed pravdou se nejde skrýt.
Dál spoután sílou krásnejch snù.
Déšť oplakává duši mou.
Už znám brány dávnejch životù.
Stesk vždycky bere sílu mou.
Zranìnej jak dítì, co pøestalo se smát.
S každou nocí, co pøichází zaèínáš se hroznì bát.
Vymyslel sis vlastní svìt, vládne v nìm jen doufání.
Tvoje matka nevstane, nesmyslné èekání.
Víš osud nevrátí, tvou matku nevrátí.
3. Shoøels V Jejím Tìle
Èekáš na svou chvíli,
propadls falešnému chtíèi.
Je to noc zklamaných duší,
není nic, co tì znièí.
Tiše spí, životem vonící,
tìlo mladý dcery tvý.
Odsouzená na tvoje høíchy,
na dlouhý minuty šílený.
Studená samota prochází,
tìlem tvým, tìlem tvým, vždyť sis to pøál.
Tvoje city ïábel hlídá,
je bezmocná, chceš její tìlo, její dech.
Pøál sis hoøet v jejím tìle studeným,
každý odpor znièit, i když nechce - musíš to mít.
V moøi slaných slz se pøitom utápí,
dìtský hlas, dìtský pláè, dìtský splín.
Pøál sis hoøet v jejím tìle studeným,
každý odpor znièit, i když nechce - musíš to mít.
V moøi slaných slz se pøitom utápí,
dìtský hlas, dìtský pláè, dìtský splín.
Proklíná tì a silnej øev, je tak znièená.
Posílá tì do pekel, kde místo máš.
S nožem teï, seš posel smrti, chceš vidìt krev.
Je to noc zklamaných duší,
není nic, co tì znièí.
Zatmìní v lebce, bráníš svùj chtíè,
slabá se tøese, mlátíš ji víc.
Nervy ti praskly, už ztrácí svùj dech.
jseš jako zvíøe, chceš poslední výdech.
Proè seš tu dál, když ztuhlá už je,
navždy už spí, smutek následuje.
Prázdný dùm, kde si zùstal sám a jenom tìlo dcery
tvý tu spí, zdìšení, když vidíš z její hlavy kapat krev
teï víš, že je blíž a blíž, den, kdy tu svou pouť zakonèíš.
Chtìl si hoøet v jejím tìle studeným,
v sobì tolik chlastu, stal ses katem šíleným.
Vìèné ticho v žilách samotu rozlévá,
zrádnej chtíè zase pøekonal tvoje já.
Chtìl si hoøet v jejím tìle studeným,
když pøišlo mlhavý ráno, doufals, že jenom sníš.
Tak si shoøel v jejím tìle studeným
a pøišel èas, kdys musel jít za ní,
odejít, navždy jít za ní.
4. Nazí A Mrtví
V tom šedivém ránu, když jste hledìli na pobøeží
a kamenné tváøe doufaly, že nevìøí.
Tenhle ostrov války stal se místem vašich hrobù
hrdinové strachu, beznadìjných dnù.
Výbuchy byly tak blízko, pøáli jste si hlavnì pøežít
strach ovládl myšlenky všech, co zùstalo v nás.
Leželi jste v zákopech, každý cítil postel svou
nazí a mrtví, dýchali jste jen náhodou.
|
|
